Kdo vynalezl kontaktní čočky?

S nápadem na kontaktní čočky přišel již v roce 1508 Leonardo da Vinci. Jeho myšlenka ale zůstala kvůli omezeným technologickým možnostem pouze na papíře. První skleněná kontaktní čočka byla vyrobena německým optikem Friedrichem Adolphem Müllerem v roce 1887. Průlom ve výrobě kontaktních čoček však nastal až s vynálezem měkkých čoček. Český chemik Otto Wichterle vyrobil měkké kontaktní čočky a změnil tak svět optometrie.

Tvrdé kontaktní čočky

První tvrdé kontaktní čočky byly vyráběny ze skla, později z PMMA (polymetylmeta­krylát neboli plexisklo). Dnes již tyto materiály pro výrobu kontaktních čoček považujeme za zastaralé především kvůli neschopnosti propouštět kyslík. Kyslík je pro naše oči nesmírně důležitý, protože zajišťuje správný oční metabolismus. Navíc se tvrdé čočky hůře přizpůsobují tvaru oka, což může způsobovat nepohodlí při jejich nošení.

Vývoj tvrdých čoček ale úplně neustal. Vylepšené tvrdé čočky RGP (plynopropustné) se stále využívají u pacientů s netypickým zakřivením rohovky či poúrazových stavů.

Otto Wichterle a kontaktní čočky

Dychtivý profesor Wichterle se svým žákem Drahoslavem Límem zkoumal hydrofilní gely. Viděl v tomto materiálu velký potenciál pro využití například ve zdravotnictví. Nakonec v roce 1955 dospěli k objevu gelu polyHEMA. Tento materiál byl průhledný a disponoval vynikajícími mechanickými vlastnostmi ideálními právě pro kontaktní čočky.

Kámen úrazu nastal při samotné výrobě čoček. Bylo prakticky nemožné při jejich odlévání zachovat pravidelný tvar okrajů. Další výzkum byl v roce 1961 tehdejším ministerstvem zdravotnictví zrušen pro malou návratnost investic. Otto Wichterle chtěl ve své práci však pokračovat a na Vánoce téhož roku, doma z dětské stavebnice Merkur, zkonstruoval přístroj na odstředivé odlévání kontaktních čoček. Přístroj byl poháněný dynamem z jízdního kola a čočky byly odlévány do skleněných půlkulových formiček. Výsledkem byly měkké hydrofilní kontaktní čočky s velmi přesnými okraji.

Bylo vyhráno, výzkum se opět rozjel a následné testování čoček na lidech prokázalo, že jde o vynikající způsob korekce zraku, která navíc nedráždí oko. To zaregistrovala Evropa i USA.

Spor o patenty

Především v USA viděli velkou šanci v uzavření tzv. licenční smlouvy, která by jiného výrobce opravňovala k užití Wichterleho kontaktních čoček v plném rozsahu. To se také v roce 1965 stalo a akademie věd podepsala tuto smlouvu s americkou firmou NPDC (National Patent Development Corporation). Partnerem této společnosti se poté stala firma Bausch&Lomb, která je dodnes jedním z nejvýznamnějších výrobců kontaktních čoček na světě.

V USA však bylo dalších několik set firem, které se chtěli na výrobě hydrogelových čoček přiživit. Porušovaly patenty a licenční partneři československé akademie věd NPDC se proti nim rozhodli vést soudní spory. S Wichterleho pomocí byl v roce 1982 vynesen konečný rozsudek o tom, že všichni, kteří vědomě patenty porušili, museli zaplatit odškodné ve výši trojnásobku hodnoty jimi dosud prodaných gelových čoček. NPDC díky tomu inkasovala desítky milionů dolarů, o které se s naší akademií věd dělit nemuseli. Československé hospodářství tak tehdy přišlo zhruba o miliardu devizových korun.

Technologický vývoj

Vývoj kontaktních čoček v zahraničí neustal. Díky tomu dnes můžeme vybírat z mnoha odlišných značek a hledat kontaktní čočky, které našim očím sednou nejlépe.

Kontaktní čočky v současnosti rozlišujeme také podle plánované doby výměny na jednodenní čočky, dvoutýdenní a měsíční.